Že by změnil názor?

Jezdec: Patrik Šponar

Třemošnická trať nikdy nepatřila mezi moje oblíbence. Částečně asi neprávem, ve své podstatě je to pěkná trať, ale ten zlomený obratel 6 let zpět té trati nezapomenu. Předně bych rád smeknul poklonu pořadatelům, že v úmorném suchu dokázali nachystat trať na jedničku. Prášit se začalo pořádně až na druhé jízdy, což je slušný výkon.

Krásně nachystaná trať u mě po tréninku vzbuzovala naděje na dobrý kvalifikační výsledek. Současně mi to i celkem sedělo, všechny skoky se daly skočit, dokonce konečně už i ten před cílem. O to horší pak bylo zjištění, že jsem zajel až 5. nejrychlejší čas na kolo. Mohla za to z části i několikanásobná blokace od dalších jezdců, ale nebudu se vymlouvat.

Startovní rošt je naštěstí velký, takže to nemělo moc vliv. Do první jízdy se mi totiž povedl v podstatě holeshot. V zatáčce jsem byl nastejno s dalšími dvěma soupeři, avšak moje vnitřní stopa mi hodila 1. místo. To jsem držel celé jedno kolo, než mě v zatáčce podjel Jirka Klejch, který mi pak nemilosrdně ujel. Zezadu se lehce dotahoval Filip Müller a já očekával brzký souboj. Zhruba v polovině jízdy mi však vytrhl trn z paty Jindra Musil, který se po špatném startu prokousal až na 4. místo a dotáhl se na Filipa Müllera. Ten přepnul na defenzivní mód, začali svádět souboje a já měl mezitím čas zvýšit lehce náskok, což se mi ve výsledku vyplatilo. Jindřich se dostal na 3. místo až v posledním kole a už mě nestihl pořádně dojet. Udržel jsem tedy 2. místo, což pro mě bylo po špatné kvaldě docela překvapení.

Do druhé jízdy jsem nastupoval s lehkou nervozitou, aby se mi podařilo udržet umístění na bedně. Kvalitních soupeřů bylo totiž hodně. Start do druhé jízdy se tolik nepovedl, v zatáčce jsem byl sice mezi prvními, avšak zablokoval mě jezdec zvenku a abych jej netrefil, musel jsem jít do smyku. Ten mě však nasměroval vnitřkem zatáčky mimo trať, těsně jsem minul pneu na zemi a po trávě jsem to rovně nasměroval odskokem úplně vlevo, kde byla velká mulda. Věděl jsem, že se buď škaredě rozbiju, nebo udržím místo. Naštěstí jsem to ustál a v zatáčce jsem byl na 4. místě. Hned za další zatáčkou se mi podařilo přeskočit Vojtěcha Křivu. Ten se však nedal a předjetí mi hned vrátil. Já si jej však opět vzal zpět a dostal se na 3. místo. Hned při nájezdu do druhého kola se mi povedlo předjet Davida Danihelku, konkrétně ve výjezdu úplně na pravé straně trati. Dostal jsem se tak na 2. místo za Jana Dejla, který celkem tahal. Asi půl kola jsem měl problém jej vůbec dojet, pomohly mi však určité pasáže, ve kterých byl pomalejší. Předjet se mi jej povedlo ve stejném místě, jako kolo předtím Danihelku, což mě posunulo na 1. místo. Chvíli jsem přemýšlel, jak je to vůbec možné a kde že vlastně skončil zbytek soupeřů z první jízdy. Předpokládal jsem, že Jirka Klejch mě nemilosrdně předjede během pár kol a Jindra Musil s Filipem Müllerem mi budou šlapat na paty, avšak nic z toho se nestalo. Naopak jsem je až do konce jízdy nikde nezahlédl. Na 1. místě jsem si nakonec vybudoval pohodlný náskok před Dejlem a posledních pár kol jsem jel už na jistotu.

Až po dojetí u auta jsem se nakonec od Jindřicha dozvěděl, že po startu byl v zatáčce nějaký hromadný pád, kde zůstali všichni mí očekávaní soupeři. Dojel jsem si tedy nakonec pro 1. místo, což jsem v Třemošnici opravdu nečekal, ještě v takové konkurenci 🙂

Text: Patrik Šponar