Srandy kopec a ruce jak beton

Jezdec: Martin Pácha

Datum závodu : 30. 9. 2023
Název podniku : MX Tratě
Dolní Heřmanice
Kategorie : Open
Celkové umístění:  9. místo

 

Společně s Víťou Špačkem jsme vyrazili do Dolních Heřmanic, a to poprvé na seriál MX Tratě. No, to byla zas komedie…

 

Všechno začalo tím, že jsme den před závody museli obejít snad všechny obchody v Ústí, aby jsme našli maso na grilovačku. No, nakonec se nám ho podařilo ukořistit, ale to sem už plíst nebudu… Pak nás čekala dlouhá cesta, která měla dost záživné zakončení. Do navigace jsem naklikala klasicky heřmanickou trať, ale kudy nás to vedlo… Vpravo pole, vlevo pole, támhle křoví. No, dle map šlo o „rychlou trasu s provozem“, ale my jsme po cestě žádný auto nepotkali. Martin nadával celou cestu a od Víti jsem si to vyslechla na místě 🙂 Ani jeden to nebral vůbec sportovně, to já jsem se bavila náramně 🙂

 

Teď už konečně k závodům… Martin se přihlásil do Openů, takže se ráno svezl v podstatě na ideálním povrchu. Pár krizovek sice zažil, ale jinak se mu jelo dobře. Celý trénink potom zakončil akrobatickou stojkou, kdy to v posledním kole zapíchl v jedné ze zatáček. Nic se mu ale naštěstí nestalo.

 

Kvalifikaci si už moc neužíval. Podařilo se mu zajet snad jen jedno rychlé kolo, jinak už vždycky chyboval. Ke konci mu k tomu ztvrdly ruce na beton, a proto to raději ukončil předčasně. Svým časem se umístil na 6. místě.

 

Závodní rozjížďky byly pro kategorii Open vypsány na 20 min + 1 kolo, z čehož měl Martin trochu obavy. Do první rozjížďky vystartoval docela solidně a už od prvního kola si držel 6. místo. Martin ale předpokládal, že vydrží tak 10 minut, a pak bude muset zpomalit. Realita byla trochu jiná a už ve třetím kole mu ztvrdlo zápěstí. Za mě ale respekt, protože na to, jak betonový ho měl, se soupeřů před ním docela držel. Ke konci jízdy mi dokonce přišlo, že i zrychluje. Nakonec to v cíli stačilo na 7. místo, ale to už byl nalepený na blatníku jezdce před ním.

 

Start do druhé rozjížďky se už Martinovi nepovedl a začínal na 8. místě. Ihned se však zařadil za ostatní soupeře, kteří spolu vytvořili vláček. A jelikož jeli všichni stejně rychle, nedalo se ani předjíždět. Takhle se sebe drželi asi půlku jízdy. Na Martina pak přišla únava a každým kolem už jen zpomaloval. Nakonec na něho zbylo až 10. místo v cíli, z čehož byl samozřejmě dost zklamaný.

 

Bylo asi pravděpodobné, že mezi hobíkama by skončil na bedně, ale závodění mezi rychlejšími jezdci mu dá rozhodně víc a třeba ho to posune o kousek dál… Všechno je to o úhlu pohledu. Já jsem na něho za tohle třeba hrozně pyšná, ať si o svém výkonu myslí, co chce.

 

Na závěr bych tady chtěla ještě vypíchnout naši večerní „hororovou“ výpravu do Rváčova, kde jsme se po cestě domů zastavili. Mají tady totiž takovou kuriozitu v podobě domu a vlastně celého pozemku, který je obvěšený těly a hlavami panenek… To fakt není místo, kde byste se chtěli po tmě ocitnout… Takže shrnuto podtrženo, byl to vážně záživný den… Ale neměnila bych 🙂

 

Text: Vendula Štěpánková (přítelkyně)

 

Další REPORTY

Trvalo to čtyři roky

Po čtyřech letech se v Benátkách u Litomyšle konečně uspořádal nějaký závod. Maty Vinkler neváhal a vyrazil si sem zazávodit a nejen pro něho to bylo tak trochu nostalgické. Přečti si článek a dozvíš se víc.

Přečtěte si více >