Tzv. „sezóna na setrvačník“

Jezdec: Patrik Šponar

Nějak nevím, co k tomuto závodu napsat. Možná „do třetice všeho špatného“ Zpočátku to vypadalo na fajn závody. V předcházejících dnech byly vydatné deště a různě po ČR povodně. Na trati se to však tolik nepodepsalo, naopak se postupně vyjel celkem ideální povrch, ač se trať samozřejmě rozbila. Vzhledem k mojí výkonnosti z poslední doby (žádný trénink, ani čas na MX) nebyl ani výsledek v kvalifikaci nějak úžasný, ale poježdění to bylo dobré.

Start do první jízdy nebyl špatný, po průjezdu první šikanou z toho bylo 4. místo, které jsem však udržel jen chvíli. Nějakou dobu jsem držel 5. místo, než na mě začal zezadu dorážet Princ a následně Horský, který mě za krátkou dobu překonal. Několik kol jsem následně sváděl souboje s Princem, který mě sice předjel, avšak povedlo se mi předjetí 2x vrátit zpět. Při posledním pokusu o předjetí z mé strany však situace nabrala neočekávaný spád. Princ při průjezdu zatáčkou ztratil kontrolu nad svojí motorkou a v neřízeném smyku mi vletěl přímo do směru jízdy, přičemž mě nekompromisně sestřelil na přední kolo (viz fotky). Pád to byl vcelku normální, avšak motorka spadla v tak špatném úhlu, že se mi ulomila kompletně celá spojková páčka. V tu chvíli, plný adrenalinu a naštvanosti, jsem nebyl schopen vymyslet, jak se ze zatáčky proti kopci rozjet. Otočil jsem tedy motorku do protisměru, hodil neutrál, nastartoval a pod plynem se při kopnutí jedničky rozjel. Bez spojky je to však sakra problém, což mi došlo hned poté, a neměl jsem se pořádně kde otočit. Ujel jsem tak několik desítek metrů v protisměru, než se mi povedlo otočení a málem jsem ještě motorku utopil v rygólu plném vody. Při průjezdu cílem se již mávalo šachovnicí a já vlastně dostal 2 kola. Nebudu asi úplně popisovat svoje pocity v ten moment, ale nějak jsem se dokodrcal do depa, a pak motorku tlačil. V depu si mě odchytl nějaký postarší pán, který do mě začal valit, že co jsem na té trati dělal a proč jsem jel v protisměru, zda jsem normální, a podobně. V tu chvíli se můj rage dostal na maximum a bouchly saze, chlápka jsem zasypal salvou nadávek a tlačil motorku dál.

Před druhou jízdou jsem všechny neduhy opravil, srovnal protočená řídítka a vyměnil páčku. Jelikož jsem si i přes nepovedený výsledek první jízdy v podstatě zajistil celkové 3. místo v seriálu, nastupoval jsem s tím, že musím hlavně dojet, abych bral body. Tomu jsem přizpůsobil i jízdu, start byl v poklidu až na 7. místě a před sebou jedoucí Horského s Princem jsem z uctivé vzdálenosti pozoroval, jak se oddávají vzájemným soubojům. Postupně mi celkem dost ujeli (cca 1 delší rovina) a já směřoval k jistému výsledku. Po půlce závodu však přede mnou jedoucí Princ začal zpomalovat. Vycítil jsem šanci, probudila se soutěživost a začal jsem postupně stahovat ztrátu. V předposledním kole jsem byl již na dostřel s vědomím, že šanci na předjetí mám pouze v jednom úseku tratě a že v dalších úsecích jsem slabší. Po nájezdu do posledního kola jsem do toho šel naplno, na lavici za startem jsme skákali téměř vedle sebe a do levotočivé vracečky jsem se přihnal zvenku s cílem předjet (jako se mi často povedlo na jiných závodech v Telči). V té chvíli na to už Princ neměl jezdecky, takže si musel pomoct silou. Dalo by se slušně říct, že „zapomněl zatočit“ a motorkou i tělem mě regulérně podebral z boku, což jsem neměl šanci ustát. Při odjezdu se ještě ohlédl a ukázal na mě „fakáče“, což je vyloženě sportovní chování jezdce kategorie Open 🙂 odnesl jsem si z toho krásně naražené koleno, které bolí doteď. Se štěstím v neštěstí jsem neztratil žádné místo, jelikož za mnou byla dost velká mezera a další jezdci už byli o kolo zpět. Tenhle střet, ještě po první jízdě, mě samozřejmě nenechal chladným. Ano, uznávám, že v první jízdě mě Princ sestřelil nezaviněně (že neumí kontrolovat motorku je věc druhá), ale v té druhé to byl čistý úmysl. V depu jsem dojel přímo k jeho autu a dost důrazně, hlasitě a ostře (chápej s nadávkami) si náš konflikt vysvětlil.

Ve výsledku jsem ze závodů odjížděl s tím, že mě sice závodní den bavil, ale tyhle věci to kazí. Poslední 3 závody sezóny, které jsem odjel, byly spíš utrpení a povinnost, a to se mi přestává líbit. Doufám, že pro příští sezónu najdu nějakou motivaci v tom pokračovat a nepojede to jen ze setrvačnosti.

Text: Patrik Šponar