Tak jsme to letos odstartovali

    Než vůbec cokoli zmíním, je nutné podotknout, že trať v Dolních Heřmanicích byla po celý víkend v dost solidním zápřahu. Právě den před naším soustředěním se zde totiž pořádal volný předsezónní závod, na kterém se i mimo spousty dalších objevilo i pár jezdců REGIONu. Nebylo se čemu divit. Šlo o sponzorovaný závod, kde si jezdci mohli zazávodit i o poměrně vysoké finance. Vzhledem k hojné účasti tedy trať zůstala ve stavu, který si asi každý umí představit. Totálně rozsekaná, nadrážkovaná a celkově rozbitá dráha. Samozřejmě ráno před tréninkem prošla trať lehkou úpravou nejvíce rozbitých úseků. Koleje však byly chtěným prvkem, který měl našim jezdcům sloužit především k tréninku. Na závodech ta trať hold jinak vypadat nebude a jak se říká: „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“.

    Soustředění se konalo v neděli, ale na trať mohli jezdci se svými obytňáky a dodávkami najíždět už den předem. A jak už jsem psala, někteří zde zůstali po zmíněných sobotních závodech. Na jezdce čekal podvečerní track walk s trenéry a společná grilovačka. Pak už hurá na kutě a pořádně se vyspat na celodenní tréninkový den.

    Ráno se všichni probrali do sluncem zalitého depa a všechno vypadalo na idilku. Počasí si ale se všemi zúčastněnými pěkně pohrávalo. Vesta nebo mikina se staly povinnou výbavou a do toho se přidal ještě vítr. Samozřejmě mohlo být (jako vždycky) hůř, hlavně že nepršelo. I když nakonec … ale nepředbíhejme.

    Po klasické ranní rozehřívací rozcvičce se jezdci pomalu začali oblékat a chystat svoje stroje. Všichni byli dle výkonnosti rozděleni do dvou skupin a první na trať vyrazila skupinka A. Po 30ti minutách je vystřídalo „Béčko“ a tím si všichni odbyli trénink. Následovala krátká pauza, po které se jezdci vrhli na úseky. Michal Vitroubek si pod svá křídla vzal „Áčko“ a Erik Provazník „Béčko“. Společně si ukazovali a vysvětlovali techniku jízdy na určitých místech trati. Trenéři pečlivě sledovali každého pilota a případně se snažili popsat problém, kde třeba dělají chybu a čeho by bylo dobré se vyvarovat. A takhle to celé pokračovalo až do oběda.

    Po vydatném obědě se obě skupiny opět pustili do úseků. Tentokrát však došlo k výměně trenérů, aby nikdo o nic nepřišel. Po další kratší přestávce se všichni společně přesunuli na místní startovní rovinku. Nejprve si po pár jezdcích zkoušeli rychlost reakce na spadnutí kamene. Později už se ale postavili i na startovní rošt a osvojovali si tu pravou realitu. Po spadnutí žebříku vždy následovalo jedno rychlé kolo, a poté se zase vraceli zpátky. Celý tento proces si mohli zopakovat nesčetněkrát dle svého uvážení. A znovu přišla krátká pauza na doplnění paliva nejen motorek, ale i jezdců. To ale z ničeho nic začalo lehce poprchávat, což některé piloty po celodenním ježdění nadobro odradilo a raději odjížděli ke svým domovům. Ti ostatní se v jarním deštíčku pustili do boje. Následoval totiž start a k tomu tři rychlá kola. Opět zde byla možnost si to celé zopakovat, a to hned třikrát.

Pak už se jen všichni převlékli, posbírali a zabalili svoje věci, rozloučili se a unavení zamířili domů. Jednalo se zase o další fajn akci a my doufáme, že si to všichni zúčastnění užili a načerpali co nejvíce informací, aby se mohli v nadcházející sezóně ukázat v tom nejlepším světle. Sezóna je totiž doslova za dveřmi!

Text: Vendula Štěpánková