Soustředění LEVEL 3 Klášterec nad Orlicí
Všechno to začalo už v pátek po obědě … Jezdci mohli najíždět do depa už od 14:00 hod. Netrvalo dlouho a depo se pomalu začalo plnit karavany, auty a obytnými dodávkami. Nebylo se čemu divit … novinkou našeho soustředění se totiž staly páteční volné tréninky, kdy se každý mohl seznámit s tratí a pěkně se ještě před začátkem rozjezdit. Jediným problémem však bylo množství vody, kterou trať v týdnu před akcí pobrala. Celkem dost tady totiž pršelo, a tak se povrch udržoval v podmáčené kondici. Naši svěřenci do toho ale „vlítli“ a bahno si vyházeli. Tréninky byly ten den vypsané celkem čtyři a v tom posledním už měla trať docela ideální povrch. Navečer nesměl chybět už klasický track walk po trati, kde se rozebírala snad každá zatáčka, skok či rovinka. Prostě taková celková analýza, rozbor elektronickou tužkou nebo jak tomu chcete říkat. Pak už se hlásila o slovo večeře a mohlo se jít spinkat. Až na výjimky teda, někdo to totiž táhl až do 3 do rána 😁
V sobotu nás po budíčku přivítalo sluníčko a všem bylo hned asi jasné, že zima rozhodně nebude. Ba naopak, celý den mělo být a nakonec i bylo nějakých 30° ve stínu. To je počasí tak někam na koupálo … kroužení na motorce po trati není zrovna to, co by si každý v takových podmínkách zrovna představoval … no, nejsme přece „ze sněhu“, to vydržíme! Ale myslím, že to dalo zabrat každému našemu svěřencovi.
Konec s počasím 😁 … jdeme už konečně na to ježdění … Ráno byla potřeba nastartovat tělo, takže snídaně od našeho realizačního týmu opravdu bodla. Pak už jen obléknout, ustrojit a už se v místním depu rozeznívaly startující mašiny. Rozcvička proběhla tentokrát v mx výstroji, a to už se na čelech začaly objevovat první kapky potu. Trenéři (Erik Provazník & Michal Votroubek) nás potom pustili na trať, kdy měl každý k dispozici 30 minut volného tréninku na rozhýbání a najetí si vhodných stop v lehce zavlaženém terénu. Následovala zajímavá disciplína zaměřená na správnou reakci na výstražné vlajky, a to zejména na ty žluté. Pro lepší nacítění do situace nám byly od trenérů na trať rozmístěny překážky v podobě ležícího jízdního kola a krosové boty. No, sranda to úplně nebyla … To už nás ale čekala další aktivita, čímž byla jízda bez brzd. Pro většinu jezdců to byla novinka, takže k tomu bylo potřeba přistupovat obezřetně. Zvlášť když naši skupinku tvořilo plno opravdu mladých pilotů. V tuto chvíli už nás ale trenéři naštěstí rozdělili do dvou „smeček“. Úkolem této disciplíny se stala plynulost nejen v zatáčkách, což je jeden z hlavních jízdních pilířů motokrosu. Kdo na ty brzdy za celou dobu ani nešáhl, zasluhuje metál, není to totiž vůbec jednoduchý 🙂 Lehce vydechnout a už jsme seděli zase na motorce. Následoval model kvalifikace, kdy jsme dostali za úkol střídat rychlé kolo s tím pomalým, prostě taková klasická „kvalda“. Každý stihl asi 3 rychlá kola a šlo se na další a pro tento den poslední aktivitu na motorce. Nyní přišel na řadu start doprovázený 1 nebo 2 rychlými koly.
Na trati jsme toho za to jedno dopoledne stihli opravdu hodně a všichni toho měli už plné kecky. Doplnění energie tak obstaral oběd a už nás zase hnali na další ale trošku jiný stroj. Odpoledne byl totiž na programu malý výlet na kolech, a to na nedalekou vodní nádrž Pastviny. Erik si vzal pod svá křídla čipernější skupinku a dětem dělal průvodce (asi už unavený😁) Víťa Špaček, který si s nimi dal kratší okruh. S Erikem jsme si ty Pastviny objeli jednou dokola a společně s Víťovou partou jsme se potkali v Kempu U Kapličky. Tady jsme naskákali do vody a trochu se po tom horkém dni zchladili, odpočinuli si na sluníčku, trošku se opálili a hurá na večeři. Tu jsme si dali v jedné z místních hospod a snad si všichni pochutnali. Pak už následoval jen návrat zpátky do depa, trocha toho rozjímání a honem na kutě.
Pak ale přišla noc a s nocí se z nebe snesl déšť. To asi nikomu při ranním pohledu na podmáčenou trať úsměv na tváři nevykouzlilo. Nejsme všemohoucí, počasí prostě neovlivníme. A jak jsem na začátku psala, že nejsme „ze sněhu“, tak nejsme ani „z cukru“. Tohle k motokrosu taky patří …
Po snídani a rozcvičce se šlo tedy bez výmluv na trať a tentokrát jsme se měli zaměřit na jízdu pouze ve stupačkách, což je zejména v takovém blátě potřeba praktikovat. Na první pohled to byl jednoduchý úkol, ale nakonec dokázal zatopit i zkušenějším pilotům. Následovala zkouška startu a 1 rychlé kolo. Tuto proceduru si mohl každý zopakovat, kolikrát jen chtěl. Tady už se trať začala hodně měnit a vyjížděly se kluzké plotny, které byly pod blátem schované. Na řadu tedy přišla rozprava a „demokratické“ hlasování o následujícím programu 🙂 Nakonec se odhlasovala jedna dobrovolná závodní rozjížďka, po které se zbytek přidal na trénink úseků na trati. A tím celým bylo soustředění ukončeno. Pak už si jen jezdci zaběhli pro oběd a vychutnali si zasloužený steak. Sbalili jsme si saky paky a vyčerpaní vyrazili ke svým domovům …
Co napsat závěrem … tyhle akce jsou fajn a za mě ani tentokrát nepřišlo zklamání. Opět jsme si vyzkoušeli všechny typy povrchů. Nechyběly novinky, inovace a neustálá snaha se zlepšovat. Samozřejmostí už pak zůstává i profesionální přístup. A to se mi líbí … Chci tady proto poděkovat oběma trenérům, Michalovi a Erikovi, kteří se o nás po celou dobu starali a předávali svoje zkušenosti. Děkujeme realizačnímu týmu za stravu a pitný režim. A nesmím zapomenout ani na Vás, naše svěřence, bez kterých by to jednoduše nešlo. Díky! Už teď se těšíme na další shledání na trati. Tak pac a pusu zase příště 👋😁
Text: Vendula Štěpánková
