SOUSTŘEDĚNÍ LEVEL 5 – ŽABČICE (POHOŘELICE)
Tak a je to tady … čas je neúprosný, rok uběhl zase jako voda a my se opět sešli a rozloučili se společně s letošní sezónou na týmovém soustředění. Tentokrát měl náš Erik v merku jihomoravskou trať v Žabčicích (Pohořelice), kde to mají opravdu skvěle zařízené. O trať se tu starají skoro denně, a to v průběhu celého roku. Mohli jsme si být tedy jisti, že nám terén parádně „nažehlí“. A to dokonce, i když se tady den předem normálně trénovalo. Ráno už byla na trati zase rovina, řekněme jako u Kolína 😁
Depo se nám naplnilo od shora až dolů (viz přiložené video), za což všem zúčastněným moc děkujeme. Bylo Vás teda požehnaně 🙂 Na místo určené mohli jezdci přijíždět už v neděli navečer. To je ještě čekala večeře v podobě burgříku a mohlo se jít pomalu na kutě, protože nás čekal poměrně náročný den. Ten začínal jak jinak než snídaní, kterou si každý natěšený jezdec mohl vychutnávat o to víc při pohledu na trať … Pak už honem do dresu, kalhot a bot a mohlo se jít na ranní rozpravu s rozcvičkou. Svěřenci dostali instrukce, trenéři pronesli pár slov a k tomu jsme se společně trochu zahřáli. Bylo to potřeba, na trati „typu Žabčice“ totiž musíte být pořádně rozhýbaní. Písek vás nenechá chvíli v klidu a nikdo se přece nechce zbytečně zranit. Po krátkém rozcvičení se musely zahřát i naše stroje, takže ticho vmžiku přešlo v pořádné burácení motorů … tomu říkám ráno jako malovaný 😁
Jako první dostaly to privilegium využít rovné trati kategorie C+D. Ale pozor! Nikdo si nesměl ani na chviličku sednout, za úkol jsme totiž dostali jízdu ve stupačkách. Takže záda po pár kolech kaput a kdo už trochu tahal, přidalo se i ztuhlý zápěstí (Ale osobně musím říct, že mě to ráno bavilo nejvíc). To stejné čekalo vzápětí i silnější kategorie A+B. Po 20ti minutách kroužení se všichni sešli a společně s trenéry probrali svoje chyby a přešlapy. Erik si do svého „deníčku“ zapisoval každý nedostatek každého jednoho z nás, což je samozřejmě fajn. Někdy je totiž potřeba vidět svoji jízdu taky očima někoho jiného … Poté následoval volný trénink (pozn. tady už jsme si mohli i sednout😄) a kvalifikační jízda, kde už nikdo nikomu nic nedaroval zadarmo. Tahalo se „o sto šest“, a to bylo pomalu znát i na postupně se měnícím povrchu terénu. Začaly se objevovat koleje, muldy a díry. No a v ten moment jsme se bohužel neubránili ani zranění jednoho našeho svěřence … (celý tým přeje co nejrychlejší rekonvalescenci a brzký návrat zpátky za řídítka). Dopolední blok zakončovali ti nejrychlejší z nás, kdy 8 nejlepších pilotů dostalo na jedno kolo celou trať jen a jen pro sebe, tedy tzv. SUPERCHRONO.
A tak jsme se pomaličku prokousali celým dopolednem. A když už je řeč o kousání, na řadu se konečně hlásil taky oběd. Původně měl být prý žvanec masa v podobě steaku. No, to by ale nesmělo dojít k mylné objednávce u pana řezníka 😄 … Jezdci se tak museli spokojit s typickou závodní stravou – klobásou na grilu 😄 Tak snad to všechny bříška stihly dostatečně strávit. Sportovní strava to sice není, ale tak aspoň nás naladila na tu pověstnou závodní atmosféru, která byla ve vzduchu už i trošku cítit. Po našem REGROUPINGu, kde se všichni již finálně „usadili“ ve svých skupinách, totiž přicházel hřeb celého dne – rychlé rozjížďky se „startem“ (start jsem hodila do uvozovek, protože nešlo o typický manévr, na jaký jsme zvyklí). V místním areálu totiž nejsou k dispozici startovní rošty, takže jsme byli nuceni zahrát si na chvíli na motárdisty. „V řadě za sebou tři čuníci jdou“ 🐖🐖🐖 … tak nějak to vypadalo 😄 (opět viz přiložené video pro lepší pochopení).
Nejprve si svou jízdu odjela každá skupina sólo zvlášť. Skupinky D a C dostaly 10 minut + 2 kola, Ačko a Béčko musely na trati vydržet už 15 minut + 2 kola. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale já už toho začínala mít plné kecky. To ale ještě nebylo všechno … před sebou jsme měli ještě vytrvalostní jízdu zvanou FINÁLE, což už byla tak trochu „vyšší dívčí“. Céčko a Déčko měly rozjížďku nakonec zkrácenou, ale ti nejrychlejší si to odmakali celý – víceméně 30 minut v tempu. K tomu se přidalo zapadající sluníčko a oblaka prachu. Takže spíše taková jízda o přežití. Ale nakonec to nevypadalo tak špatně, všichni projeli cílem v celku s oběma nohama a hlavou na správném místě 😁 Na závěr dne se ještě naskytla příležitost „ošahat“ si elektrickou motorku, kterou tu měl k zapůjčení Pavel Kejmar. A kdo toho dosud opravdu neměl dost, mohl si, dokud nenastala úplná tma, ještě volně pokroužit po trati.
A to je vše, přátelé 🙂 … konec šmytec a tak dále. Společně jsme si užili sváteční pondělí na plný „kule“ a jako vždy si odnesli hromady zážitků. Nálada v depu byla parádní a počasí nám vyšlo luxusní. Co si tak víc ještě přát … Já už jenom dodám závěrečné poděkování trenérům Michalovi, Pavlovi a Erikovi (ten si to tam „odpajdal“ zatím ještě o berlích 😀 ) za jejich postřehy a užitečné rady. Dále také děkujeme realizačnímu týmu a v neposlední řadě díky patří i Vám všem, co nám důvěřujete a jezdíte s námi … Moc si Vás vážíme!
Posílám tradiční pac a pusu, mějte se krásně! Za celý tým REGION RACING,
Vendula Štěpánková
