Jezdec: Martin Pácha
| Datum závodu : | 25. 5. 2025 |
| Název podniku : | Nova motocross cup Klášterec nad Orlicí |
| Kategorie : | Hobby 21 – 32 let |
| Celkové umístění: | 23. místo |
Tak jsme se 25. 5. 2025 (mimochodem krásný datum) vypravili na závody na „domácí“ trať do Klášterce. Od Martinova zranění uplynulo více než 9 měsíců a nebudu lhát, mně osobně ta závodní atmosféra po takový době opravdu chyběla a celý týden jsem se moc těšila … Ráno v den závodu jsem se však probudila s nic moc náladou a v tu chvíli obvykle vím, že ten den nebude stát za nic. Tentokrát se ale nejednalo o moje ježdění, tak jsem na to nebrala zřetel. Martin v mých očích vypadal v pohodě, i když nervozita tam byla, ale tak to bývá normální.
Ráda jsem zase viděla celou Špačkovic famílii, Víťu, Viktora, Adélku a Davídka 🩷 Atmoška byla fajn, bylo jako vždy veselo, ale ve vzduchu pořád viselo něco, co mi tzv. nehrálo do karet (ale neberte to zas tak vážně, nechci si tady hrát na nějaký „ezo“ … jde čistě o pocity). Vše se připravilo a mohlo se jít na trénink s kvaldou.
Kropilo se a my jsme čekali v předstartovce. Na Martinovi se tady čím dál tím víc odrážela nervozita, a to asi hlavně ze soupeřů … Při přípravě brýlí jsem mu na krycí papírek napsala, ať si to užije (viz foto pod reportem), to se však nestalo … Trať dost klouzala a Martin si přišel pomalý. Vůbec se nechytal a těch 20 minut se tam spíš protrápil. Časově se dlouho držel na 4. místě. Pár kol před koncem se ale propadl na konečné 8. místo a nadšený rozhodně nebyl.
Na startovní rošt najížděl tedy jako osmý a vybral si bránu cca uprostřed. Start měl průměrný, po pár zatáčkách se držel na nějakém 10. místě těsně za Viťulou. Za chvilku se dostal do chumlu závodníků a bojoval o 6. pozici. V jedné zatáčce mu však podklouzlo přední kolo a už byl na zemi. Bohužel to jeden ze soupeřů nestihl vybrat a přejel Martinovi přes motorku. Ten se zvedl a pokračoval v jízdě. Pád ho posunul až na 18. místo, takže ihned nastolil stíhací jízdu. Do konce rozjížďky zbývalo poměrně dost času, a tak se probojoval na konečné 11. místo v cíli.
Když ale dojel do depa, tak přišlo zjištění, že má ohlý chladič, což způsobila právě daná kolize se soupeřem (tomu to však nemůžeme vyčítat, v tu chvíli nemohl už nic jiného dělat). Martina se tak zmocnil vztek a nepochopení. V afektu se rozhodl, že už dál nechce pokračovat a začal balit. Emoce byly silný a nebylo příjemný ani tomu přihlížet. Bylo mi to hrozně líto, ale takovýhle věci se na závodech prostě dějou …
Tady jde ale o sled všech událostí za poslední dobu. Strach, odpor a beznaděj … a já si ani nedovedu představit, co všechno víc se mu teď může honit hlavou.
Bylo by ale hrozně jednoduchý říct, že život není fér … ptát se sám sebe, proč se to děje … mít pochybnosti sám o sobě, nevěřit si … A já tohle všechno naprosto chápu, já jsem si tím před dvěma rokama prošla taky (i když to byla trošku jiná situace). A právě proto mě to za Martina hrozně bolí. Nechci, aby se s tím musel pořádat taky. Není to totiž vůbec jednoduchý a strašně to ubližuje.
Já ale věřím, že se všechno děje z nějakého důvodu a nic není náhoda. Je jen na nás, z jakého úhlu pohledu se zrovna na takovou situaci podíváme, a co si z toho vlastně odneseme. A možná i právě tohle všechno má svůj důvod … jen zatím nevíme jaký.
Pro mě tenhle sport znamená hrozně moc a cestu zpátky jsem si k němu dokázala po nějaký době taky zase najít. Miluju to a za každej trénink jsem vděčná … Moc si přeju, aby to tak měl jednou i Martin. Všechno chce svůj čas a s vírou jde překonat cokoliv. Člověk to musí ale nejdřív přijmout a poučit se z toho. Až pak pochopí pravou podstatu … Společně to zvládnem, máme na to celej svět 🙌🏼
Děkuju všem, co to dočetli až sem. Vážim si Vás, Vendula Štěpánková (přítelkyně)
