REGION RACING TEAM logo

KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ

SOUSTŘEDĚNÍ LEVEL 5 – ŽABČICE (POHOŘELICE)

 

 

Tak a je to tady … čas je neúprosný, rok uběhl zase jako voda a my se opět sešli a rozloučili se společně s letošní sezónou na týmovém soustředění. Tentokrát měl náš Erik v merku jihomoravskou trať v Žabčicích (Pohořelice), kde to mají opravdu skvěle zařízené. O trať se tu starají skoro denně, a to v průběhu celého roku. Mohli jsme si být tedy jisti, že nám terén parádně „nažehlí“. A to dokonce, i když se tady den předem normálně trénovalo. Ráno už byla na trati zase rovina, řekněme jako u Kolína 😁

 

Depo se nám naplnilo od shora až dolů (viz přiložené video), za což všem zúčastněným moc děkujeme. Bylo Vás teda požehnaně 🙂 Na místo určené mohli jezdci přijíždět už v neděli navečer. To je ještě čekala večeře v podobě burgříku a mohlo se jít pomalu na kutě, protože nás čekal poměrně náročný den. Ten začínal jak jinak než snídaní, kterou si každý natěšený jezdec mohl vychutnávat o to víc při pohledu na trať … Pak už honem do dresu, kalhot a bot a mohlo se jít na ranní rozpravu s rozcvičkou. Svěřenci dostali instrukce, trenéři pronesli pár slov a k tomu jsme se společně trochu zahřáli. Bylo to potřeba, na trati „typu Žabčice“ totiž musíte být pořádně rozhýbaní. Písek vás nenechá chvíli v klidu a nikdo se přece nechce zbytečně zranit. Po krátkém rozcvičení se musely zahřát i naše stroje, takže ticho vmžiku přešlo v pořádné burácení motorů … tomu říkám ráno jako malovaný 😁

 

Jako první dostaly to privilegium využít rovné trati kategorie C+D. Ale pozor! Nikdo si nesměl ani na chviličku sednout, za úkol jsme totiž dostali jízdu ve stupačkách. Takže záda po pár kolech kaput a kdo už trochu tahal, přidalo se i ztuhlý zápěstí (Ale osobně musím říct, že mě to ráno bavilo nejvíc). To stejné čekalo vzápětí i silnější kategorie A+B. Po 20ti minutách kroužení se všichni sešli a společně s trenéry probrali svoje chyby a přešlapy. Erik si do svého „deníčku“ zapisoval každý nedostatek každého jednoho z nás, což je samozřejmě fajn. Někdy je totiž potřeba vidět svoji jízdu taky očima někoho jiného … Poté následoval volný trénink (pozn. tady už jsme si mohli i sednout😄) a kvalifikační jízda, kde už nikdo nikomu nic nedaroval zadarmo. Tahalo se „o sto šest“, a to bylo pomalu znát i na postupně se měnícím povrchu terénu. Začaly se objevovat koleje, muldy a díry. No a v ten moment jsme se bohužel neubránili ani zranění jednoho našeho svěřence … (celý tým přeje co nejrychlejší rekonvalescenci a brzký návrat zpátky za řídítka). Dopolední blok zakončovali ti nejrychlejší z nás, kdy 8 nejlepších pilotů dostalo na jedno kolo celou trať jen a jen pro sebe, tedy tzv. SUPERCHRONO.

 

A tak jsme se pomaličku prokousali celým dopolednem. A když už je řeč o kousání, na řadu se konečně hlásil taky oběd. Původně měl být prý žvanec masa v podobě steaku. No, to by ale nesmělo dojít k mylné objednávce u pana řezníka 😄 … Jezdci se tak museli spokojit s typickou závodní stravou – klobásou na grilu 😄 Tak snad to všechny bříška stihly dostatečně strávit. Sportovní strava to sice není, ale tak aspoň nás naladila na tu pověstnou závodní atmosféru, která byla ve vzduchu už i trošku cítit. Po našem REGROUPINGu, kde se všichni již finálně „usadili“ ve svých skupinách, totiž přicházel hřeb celého dne – rychlé rozjížďky se „startem“ (start jsem hodila do uvozovek, protože nešlo o typický manévr, na jaký jsme zvyklí). V místním areálu totiž nejsou k dispozici startovní rošty, takže jsme byli nuceni zahrát si na chvíli na motárdisty. „V řadě za sebou tři čuníci jdou“ 🐖🐖🐖 … tak nějak to vypadalo 😄 (opět viz přiložené video pro lepší pochopení).

 

Nejprve si svou jízdu odjela každá skupina sólo zvlášť. Skupinky D a C dostaly 10 minut + 2 kola, Ačko a Béčko musely na trati vydržet už 15 minut + 2 kola. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale já už toho začínala mít plné kecky. To ale ještě nebylo všechno … před sebou jsme měli ještě vytrvalostní jízdu zvanou FINÁLE, což už byla tak trochu „vyšší dívčí“. Céčko a Déčko měly rozjížďku nakonec zkrácenou, ale ti nejrychlejší si to odmakali celý – víceméně 30 minut v tempu. K tomu se přidalo zapadající sluníčko a oblaka prachu. Takže spíše taková jízda o přežití. Ale nakonec to nevypadalo tak špatně, všichni projeli cílem v celku s oběma nohama a hlavou na správném místě 😁 Na závěr dne se ještě naskytla příležitost „ošahat“ si elektrickou motorku, kterou tu měl k zapůjčení Pavel Kejmar. A kdo toho dosud opravdu neměl dost, mohl si, dokud nenastala úplná tma, ještě volně pokroužit po trati.

 

A to je vše, přátelé 🙂 … konec šmytec a tak dále. Společně jsme si užili sváteční pondělí na plný „kule“ a jako vždy si odnesli hromady zážitků. Nálada v depu byla parádní a počasí nám vyšlo luxusní. Co si tak víc ještě přát … Já už jenom dodám závěrečné poděkování trenérům Michalovi, Pavlovi a Erikovi (ten si to tam „odpajdal“ zatím ještě o berlích 😀 ) za jejich postřehy a užitečné rady. Dále také děkujeme realizačnímu týmu a v neposlední řadě díky patří i Vám všem, co nám důvěřujete a jezdíte s námi … Moc si Vás vážíme!

 

Posílám tradiční pac a pusu, mějte se krásně! Za celý tým REGION RACING,

 

Vendula Štěpánková

 

 

Další REPORTY

Pod tlakem

Svůj první závod pod hlavičkou REGIONu má za sebou Filippe Knedlik. Vzhledem ke své premiéře byl tak trochu ve stresu, ale celý víkend na mistráku ve Vysokém Mýtě si naplno užil. Více hledej v článku.

Přečtěte si více >

Jedno velké utrpení

Filip Cakl nemá trať v Benátkách nad Jizerou zrovna dvakrát v oblibě a ani tentokrát se jeho názor nezměnil. Na špatně připraveném terénu se celý den jenom trápil, a to se odrazilo i na jeho celkovém výsledku. Přečti si článek a dozvíš se o tom víc.

Přečtěte si více >

Všechno špatně?

Znáte to … přes zimu tvrdě makáte, před prvním závodem najedete hromadu hodin a vaše fyzička je bezkonkurenční … No, tak přesně takový scénář se letos Patrikovi Šponarovi vyhnul obloukem. Jak se mu po zranění podařilo vrátit na motorku? Dozvíš se to v článku.

Přečtěte si více >